A nejvíce bychom chtěli poděkovat kouzelníkům

    Četba posledního Duhového listí nás inspirovala k tomu, abychom také něco napsali o našem táboře, který se měl uskutečnit ve Vlárském průsmyku prvních čtrnáct dní v srpnu.
    Komplikace provázely přípravu tábora už od počátku, v polovině června jsme najednou byli bez tábořiště. Ve chvíli, kdy se díky Nemově úsilí děti vydávali na cestu do Vlárského průsmyku jsme doufali, že všechny potíže jsou za námi. Omyl to byl zcela zásadní.
    Nejenže nás nikdo nečekal na nádraží, ale tábořiště, kde měla čekat kuchyně s hospodářem bylo zcela prázdné. Po naplánovaném kuřeti ani stopy, v kuchyni jsme našli pouze nevábně vyhlížející rozvařená kolínka. Nechtěli jsme děti příliš znepokojovat, takže jsme jim kolínka naservíroval k večeři a sami jsme si samozřejmě dali také. Večerka pak byla tím posledním, co jsme na táboře zažili. Vše ostatní jsme se dozvěděli z vyprávění našich dětí.
    Ráno, když se probudily, zjistily, že se po tábořišti potulují neznámí lidé a zcela vážně diskutují o tom, jak pohřbít 30 zapáchajících mrtvol otrávených dětí a vedoucích. Z jejich řeči poznaly, že kolínka, která včera snědly byla otrávená a neznámá individua jsou kouzelníci a jejich učedníci, kteří zde konají pravidelný sraz značně narušený naší mrtvolnou přítomností. Po dlouhé rozpravě převážil mezi kouzelníky názor, že by dětem i nám měli pomoci a pokusit se nás vrátit mezi živé.
    Kouzelníci vyvolali duchy všech dětí, zatímco my jsme bohužel zůstali mimo, protože jed působil na dospělý organismus daleko účinněji. Kouzelníci se obávali, že útok byl namířen proti nim a proto se rozhodli využít pomoci duchů našich dětí. Několik prvních dnů tábora je školili v základních duších dovednostech jako ohnivý mužík, hejkal, procházení stanem, mizení v přírodě, orientace, atd. Úspěšní absolventi kursů získávali metály. Druhou polovinu dne věnovali různým bojovým simulacím možných situací při boji s nepřátelskými kouzelníky. Po pěti dnech byli duši dětí dostatečně připraveni a ve třech skupinách se vydali na cestu za odpadlíky této kouzelnické skupiny, kteří byli považováni za možné pachatele hnusného zločinu.
    Všechny tři skupiny se svého úkolu zhostily (některé bohužel se značnými ztrátami na duších životech), bohužel kouzlo se zlomit nepodařilo. V táboře se rozhostilo napětí, které ještě zvětšil neočekávaný útok na opuštěné tábořiště, při kterém byla kouzelnice Alena proměněna v břízu, z nebe padali trakaře a některé stany byly přemístěny kouzlem levitace až o 5 m.
    Kouzelníci začali podezřívat jeden druhého a začali vzájemně bojovat o to, kdo je nejsilnější. Po jednom mentálním souboji zcela zblbli a děti je museli zachraňovat plněním jejich potrhlých přání. Po této události se rozhodli, že další den budou bojovat až do trpkého konce. Právě uprostřed vřavy však padli na zem. Jak duši za chvilku zjistili proto, že jim někdo ukradli kouzelné pláště. Všichni museli být přemístěni na marodku, což jim zachránilo život, protože v noci byl na jejich stany podniknut další útok a ty do základů vyhořely. V této chvíli se dohodli učedníci, že je třeba spojit síly a s pomocí duchů našich dětí a kouzelného nápoje dopravili vyčerpané kouzelníky na místo jejich zasvěcení, kde je usmířili a oni znovu nabyli ztracenou sílu. Protože se zloduch, který v noci zaútočil na tábořiště, vlastní nešikovností zranil, bylo pro kouzelníky s duchy našich dětí snadné ho vypátrat a zneškodnit. Zjistilo se, že tento zloduch nebyl kouzelníkem, pouze se mu podařilo najít ztracenou kouzelnou knihu, s jejíž pomocí páchal své zlotřilé experimenty.
    Po všech těchto událostech se kouzelníci rozhodli kouzelnou knihu rozdat dětem, které vrátili mezi živé a zabránit tak dalším nepříjemnostem. I my jsme se probudili poslední den tábora v Praze jako by se nic nestalo. Jen tak tak jsme stihli jejich příjezd na Hlavní nádraží, kde jsme je poprvé a naposledy viděli.
    Protože se nám ani dětem přes veškerou snahu nepodařilo s kouzelníky spojit, chtěli bychom jim poděkovat alespoň takto za to, že děti i nás zachránili a zabránili tak, obrovskému skandálu, který by zajisté poškodil pověst nejen celé Duhy, ale i jiných dětských organizací a ještě k tomu prožili s dětmi podle jejich vyprávění docela zajímavých čtrnáct dní. Mrzí nás, že jsme nemohli hrát naši celotáborovou hru Za poklady všech oceánů, ale určitě ji použijeme v letošním roce.